Škola djingu – čtvrtá část – vinyly

1.11.2004

Opět se po delší pauze dostáváme do školy djingu. Ještě vás budeme chvilku napínat a proto se dnes nebudeme věnovat technice mixování, ale zatím „jen“ nakupování vinylů…

Škola djingu – čtvrtá část – vinyly

Po dlouhé pauze se opět hlásím s dalším, tentokrát čtvrtým pokračováním školy djingu. Minule jsem slíbil, že se budeme věnovat deskám, jejich pořízení, péči o ně a přibude i pár varování, protože i tak prostá věc, jako je vinylová deska nemá ráda špatné zacházení.

Nebudeme zbytečně zabíhat do technických detailů a dlouze si vysvětlovat z jakých chemických látek a kdoví čeho ještě se vinyly vyrábí. To vám ostatně ani nikdo naprosto přesně neřekne a pro naše účely tyto detaily postrádají smysl. Řekněme, že jste se tedy opravdu rozhodli začít hrát, máte jasno co budete hrát za styl (což si myslím že asi ne, protože na začátku v těch stylech nemá jasno nikdo :-))) a potřebujete k tomu kromě techniky, o které jsme se bavili v minulých dílech taky desky. Pokud bydlíte například v Brně, Praze, Plzni, Pardubicích, skočíte na nějaký dopravní prostředek, který vás dopraví do nebližšího vinylshopu, kde můžete skoupit vše co vám přijde po ruku.

Když jsem u toho skupování, musím vzpomenout na příhodu s mým prvním nákupem v jednom z pražských shopů. Jakožto člověk, který díky své pracovní pozici chodí prakticky neustále v obleku jsem se takto patřičně vystrojen, v pracovní době vypravil na „služební cestu do Prahy“, abych si nakoupil svoje první desky. První šok zažil personál vinylshopu ve chvíli, kdy jsem tam v obleku vstoupil, druhý šok nastal ve chvíli, kdy jsem vzal celou krabici desek s názvem Trance (v té době jsem na něm začínal) a položil ji na stůl s tím, ať mi to všechno zabalí. Tento první nákup mi trval deset minut a koupil jsem cca 40 desek, dnes strávím v kamenném shopu klidně i 2 hodiny a nevyberu si desku ani jednu. První možností nákupu je tedy osobní návštěva prodejny. Fakt je, že ne každý to má do obchodu s deskami blízko, nebo je ochoten trmácet se dlouho cestu do nebližšího shopu, nebo je prostě jen pohodlný, tak jako třeba já.

Pro tyto jedince je jistě lákavou možností nákup desek přes internet. V dnešní době jsou již internetové obchody natolik propracované, že si můžete u většiny desek poslechnout ukázky v délce od 30 sekund třeba až po 3 minuty, což je dostačující k tomu, abyste si udělali o skladbě představu, přidáte ji do košíku, na závěr potvrdíte objednávku a celý proces je vyřízený. Dodání desek z online shopu trvá tak 3 až 10 dní, pokud jsou desky skladem. Ze zahraničních shopů počítejte spíš déle. Desky vám přiveze buď Česká pošta, nebo jedna z expresních zásilkových služeb, platit se dá na dobírku a někde i kartami (na zahraničních shopech pouze kartami).

Kde tedy na internetu nakoupit? Vyjmenujme si tedy alespoň některé naše české online vinyl shopy: www.vinyl.cz, www.umerkura.cz, www.fatalrecords.cz, www.djshop.cz, www.fosny.cz. Těm na které jsem teď zapomněl se omlouvám. U jednotlivých shopů se systém nákupu a dodání může mírně lišit, stejně jako cena, které se pohybuje někde mezi 220,- až 500,- korunami za kus, většina desek však stojí kolem 300,- Kč.

Tak už vám přišli, máte si je vyzvednout na poště? Nemůžete se dočkat co? Tak to asi prožívá každý a někteří dokonce u každé zásilky, zvlášť když čekáte nějakou fakt skvělou desku.

Už při tom, když vinyly nesete domů vzniká jisté nebezpečí poškození, které souvisí s vlastnostmi materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Vinyl je krátkodobě odolný velké váze, ale při dlouhodobém působení se deformuje. Proto se pro přepravu a skladování vyrábějí speciální tašky a kufry. Pokud dáte desky do nevyztuženého batohu a následně je přes půl republiky povezete na zádech, přivezete si na místo hraní vzhledově krásné vinylové mističky, ze kterých se hraje opravdu špatně. Dalším velkým nebezpečím je teplo. Jednak třeba teplo z topení, ale i obyčejné slunce dokáže udělat z deskami své. Vinyly skladujte zásadně ve vertikální poloze (třeba opřené o zeď – NE O TOPENÍ!), v přepravce, tašce, nebo kufru k tomuto účelu určeném (pozor na čtyřnohé domácí miláčky – yorkšír mojí sestry mi sežral desku a jediné co mě odradilo od hodně kruté msty byla jeho /toho psa/ pořizovací cena, protože byl s PP). Přepravujete-li desky v kufrech, nebo bagu k tomu určeném, zásadně nepřekračujte výrobcem danou kapacitu, vystavovali byste se stejnému riziku, jako když budete skladovat desky v horizontální poloze, prostě se prohnou.

To byly alespoň základní a stručné informace o skladování desek, pojďme se podívat na péči o desky a jejich čištění. Obecně lze říct, že materiál, ze kterého se desky vyrábějí je elektrostatický a není odolný oděru. Používáním a manipulací se desky prostě ničí. Každým sáhnutím na stopu se přenese mastnota z ruky a společně s prachem, který je přitahován elektrostatickým nábojem, se v drážkách tvoří brusná pasta, která může časem způsobit snížení kvality záznamu. Takže aby desky přece jen vydrželi o něco déle, je třeba je uchovávat v obalech, nelépe papírových a občas je vyčistit a při manipulaci se dotýkat pokud možno jen okrajů. Na čištění se dají koupit speciální utěrky, nebo kartáčky. Někteří kolegové doporučují mokré čištění. To jsem ale ještě nezkoušel, takže nemohu kompetentní informace poskytnout. V některých shopech vám desky šetrně vyčistí speciálním přístrojem. Pokud ale koupíte vinyl, který vydává praskavý zvuk již z výroby, bohužel se s tím musíte smířit.

Úspěšně jsme se prokousali dílem o vinylech. Pokud se vyvarujete situací zmíněných ve druhé a třetí části článku a budete alespoň trochu dodržovat pravidla zacházení s deskami, bude mít vaše produkce kvalitní, čistý a plný zvuk.

To je pro dnešek vše. Čekají nás ještě dva díly školy djingu. V díle příštím se konečně budeme věnovat mixování a všemu co s tím souvisí a v posledním díle si povíme o tom, co potřebujete k tomu, abyste mohli začít hrát na veřejnosti a všechno ostatní co souvisí vaším prvním vystoupením.