Škola djingu – pátá část – mixujeme

Po delší pauze se dostáváme k dalšímu a zároveň poslednímu pokračování školy djingu. Dnes se budeme zabývat onou podstatou a hlavní náplní práce dje za gramofony, tedy mixováním. Pokračujte v článku.

Škola djingu – pátá část – mixujeme

Jsme ve finále. Koupili jsme gramofony, sluchátka, mixážní pult a desky a je na čase se s tím vším nějak poprat. Dostat co možná nejefektivnějším způsobem dvě desky do sebe tak, aby to dávalo alespoň trochu smysl.

Ti z vás, kteří měli možnost si někdy za gramofony bez předchozích zkušeností stoupnout mi jistě dají za pravdu, že to zase taková legrace není a že i presto, že to vypadá jednoduše je to právě naopak. Zvlášť pro ty úplné začátky platí pravidlo, že trpělivost přináší růže a nevyplácí se házet flintu do žita hned na začátku této hodně dlouhé cesty.

Pravda je taková, že tím, že se postavíte za gramce z vás automaticky není dj. Zapomeňte taky na to, že se naučíte mixovat během několika málo dní. Začátky jsou těžké a nejednou budete mít chuť gramofony vyhodit z okna. Mixovat je něco jako hrát na hudební nástroj a každý hudebník vám potvrdí, že dobře zvládnout svůj nástroj znamená každodenní tvrdou dřinu. Pro vás z toho plyne poučení, že za gramofony budete trávit hodně času.

Doufám, že jsem vás tím úvodem moc neodradil. Pokud ne, pusťme se do mixování.
Začít ale musíme úplně od píky. Tedy od toho, z čeho se taková skladba skládá. Nechci ale zabíhat do úplných detailů hudební nauky, přeskočme noty a podívejme se na takty a zapamatujeme si, že pro mixování jsou pro nás důležité celky po čtyřech taktech, což v praxi znamená 4 údery kopáku (u breakbeatu je toto číslo jiné) a dále pak násobky těchto čtyřtaktí. To znamená 8,16 a 32 taktů.

Proč takhle složitě? Téměř každá skladba je rozdělena do neustále se opakujících celků po 16 taktech. Prakticky to znamená, že pokud začnete u taneční skladby od začátku počítat údery,tak po 16-ti úderech najíždí smyčka od začátku (s menšími změnami).

Vypadá to sice jako šílená matematika, ale velice rychle se naučíte skladbu tímto způsobem vnímat a dělit.

Proč je to vlastně důležité? Protože se mixuje na „první dobu“ a to je přesně to místo 1 x za 4, 8, 16 nebo 32 taktů. U desek s jednoduší rytmikou a jednoduššími opakujícími se samply (např. minimal, ale obecně převážně techno) se dá mixovat 1 x za 4 nebo 8 taktů. U desek se „rozvětvenějšími“ a delšími samply doplněnými třeba i vokálem je vhodné místo k mixování třeba jen 1 x za 16 nebo i 32 taktů (house, trance …). Ač to zní složitě, velice rychle se to dá dostat do krve. Stačí jen dobře poslouchat. Pokračujme dále.

Takže máte dvě desky na gramofonech a chcete je dostat do sebe. Nejprve je potřebujete srovnat rychlostně. Pohybem „pitche“ na gramofonu (od sebe zpomalujete, k sobě zrychlujete) srovnáte rychlost obou desek. Zvláště v začátcích toto bude jedno z největších úskalí a bude vám to dělat nemalé problémy. Věřte, že osmiminutová skladba se vám bude zdát zatraceně krátká. Časem však získáte „grif“ a místo soustředění se na srovnání rychlosti desek se budete soustředit na techniku mixu. Rovnat rychlost totiž budete jaksi mimochodem, přirozeně a ve velice krátkém čase.

Předpokládejme tedy, že máte srovnáno a chcete přemixovat. Na desce, kterou chcete přimixovávat si najdete první dobu. Zpravidla to bývá první úder kopáku, ale nemusí tomu tak být vždy a posunete si desku před tento „první úder“.
Dle informací v horní části článku pustíte první beat přimixovávané desky na první beat smyčky právě hrající desky (4, 8, 16, 32 takt). Na mixážním pultu si u přimixovávané desky stáhnete korekce basů, středů a výšek a ve vhodnou dobu „vytáhete šavli“ (pustíte kanál s přimixovávanou deskou).

V tuto chvíli musíte dělat několik věcí najednou, což Vám může hlavně ze začátku dělat problém. Ve sluchátkách musíte kontrolovat zda máte obě desky synchronizované, eventuelně je dorovnávat a zároveň je postupně promixovávat. U desky, která hraje začnete postupně ubírat basy, středy a výšky a z desky, kterou přimixováváte je začnete přidávat. Jakmile máte promixováno, začnete končící desku tlumit. A je to. Máte za sebou první mix.

To, co jsem vám tady teď popsal je pouze obecný princip. Každý si časem najde ten svůj, optimální postup mixu, stejně jako každý pracuje jinak a individuálně s korekcemi. Princip však zůstává podobný tomu výše uvedenému.

Jak jsem zmínil na začátku. Důležité je nevzdávat se a mixovat a mixovat ještě jednou mixovat. Pravidlo, že opakování dělá mistra platí v tomto případě několikanásobně. Neustálým opakováním se totiž nejen zdokonalujete v mixech a rovnání desek, ale také svoje desky dokonale poznáváte a to je další důležitý faktor ovlivňující výsledný mix. Přesně totiž víte, co v další moment na desce bude a můžete se tomu přizpůsobit.

Moje doporučení: pokud si nevíte rady, obraťte se na někoho, kdo hraje nestyďte se na cokoliv zeptat. Ono to totiž napsané vypadá složitě, ale není tomu tak. Princip je pořád stejný a jak ho jednou pochopíte, tak ho pak už jen zdokonalujete.

Tímto jsem se prokousali poslední a asi tou nejdůležitější částí školy djingu. Pokud máte chuť se do toho pustit, udělejte to. Ovšem nic není zadarmo. Pomineme-li finanční aspekt, který také není zanedbatelný a vstupní investice do pořízení „startovací výbavy“ jsou nemalé a podíváme-li se z jiného pohledu, věřte, že pokud Vás to chytí, tak vás to jen tak nepustí a bude vás to stát spoustu času. Což v některých případech velmi těžce ponesou vaše „protějšky“. Odměna je ale sladká. Roztancovaný vřískající a skandující dav lidí na parketu pod (před) Vámi. Hodně úspěchů.

K dalšímu nastudování doporučuji stránky:
www.vinyl.cz – sekce tipy a triky
www.djmix.cz

Close Menu